Jan Mareček - zakladatel farnosti

Malý Jan se narodil ve Zlechově 24.července roku 1919. Do školy začal chodit v rodném Zlechově. Později studoval na gymnáziu v Uherském Hradišti, kde také v roce 1939 maturoval. Janova maminka byla velice přísná a jeho studiu nebyla příliš nakloněna. Jan žil velmi skromně a na svá studia si musel přivydělávat.

Po maturitě vstoupil do kněžského semináře v Olomouci. Byla válka a skoro celé dva roky musel studovat při zaměstnání. Na kněze byl vysvěcen 2.července 1944. Primiční mši svatou sloužil 5. července 1944 na svátek sv. Cyrila a Metoděje na Velehradě.

Začínal jako kaplan ve Slavičíně a v Lidečku. Od roku 1953 do roku 1972 působil jako administrátor v Kelči. Jeho dalším působištěm byla Nivnice. Od roku 1982 navíc začal vykonávat funkci děkana uherskobrodského děkanátu.

V roce 1989 se vrátil do svého rodného Zlechova. Zasloužil se o vznik samostatné zlechovské farnosti a 3.září 1991 se také stal prvním farářem této nově zřízené farnosti.

S návratem P. Marečka do Zlechova se opět mezi věřícími začala prosazovat myšlenka na stavbu kostela. K bohoslužbám sloužila jen kaple z roku 1850. Od roku 1962 v ní probíhaly pohřby včetně mše. Do kaple se však vešlo málo lidí a většina věřících musela stát venku. V roce 1940 již dokonce bylo zajištěno stavební místo. Všechny dosavadní pokusy o stavbu kostela vždy ztroskotaly.

P. Jan Mareček chtěl být svým rodákům prospěšný a hned začal podnikat kroky k tomu, aby se konečně mohl postavit tolik žádaný kostel. Ujal se role hlavního investora a 10. dubna 1992 se začalo stavět. Cenné zkušenosti ze stavby několika kostelů a také lidového domu zúročoval P.Mareček právě ve Zlechově a v červnu 1994 probíhalo slavnostní svěcení 4 zvonů do rozestaveného kostela.

To, co se mnoha předchozím generacím nepodařilo, se zásluhou P. Marečka stalo skutečností. 16. října 1994 - tedy po dvou letech usilovné práce - se ve Zlechově světil kostel.

V novém kostele sloužil P.Mareček navzdory vysokému věku denně mše svaté. V neděli probíhala ranní i hrubá mše svatá. Věřící si na ně rychle zvykly a staly se pro ně samozřejmostí. Ani si nepřipouštěli, že by tomu mohlo být jinak.

P. Mareček se těšil z dobrého zdraví, ale pomalu uvažoval o odchodu na zasloužený odpočinek. Nechtěl však své ovečky opustit, vždyť to byli jeho rodáci.

Zasáhla však vyšší moc. 8. února 2007 si při pádu zlomil nohu. Musel na operaci. Po několika dnech strávených v nemocnici v Uherském Hradišti se ocitl 22.února v Boršicích v Domově pokojného stáří. Tady se zotavoval ze své nemoci. Ve svém pokoji si zřídil kancelář a svoji farnost řídil na dálku. V červnu se rozhodl odejít z kněžské služby. V neděli 2. září 2007 se definitivně rozloučil se Zlechovem. Opustil dům, který věnoval potřebám církve a rozhodl se zbytek života prožít v Domově pokojného stáří v Boršicích. Muselo to být pro něj těžké rozhodnutí. Ale nesložil ruce do klína. Měl stále plno tvůrčího elánu a usilovně pracoval. Sloužil denně mše svaté pro obyvatele domova, zpovídal, zaopatřoval a přinášel všem kolem sebe duchovní posilu. V roce 2008 obržel z rukou olomouckého arcibiskupa Jana Graubnera titul "Čestný kanovník Kolegiální kapituly Kroměříž". V červnu 2013 začal trochu postonávat, ale do posledních chvil, ještě z lůžka, sloužil svým věřícím. Dne 12.5.2009 mu udělilo Zastupitelstvo obce Zlechov při příležitosti dožití 90 let Čestné občanství.

P. Jan Mareček zemřel v Domově pokojného stáří v Boršicích u Buchlovic ráno 8. července 2013. Rozloučení se zemřelým P. Janem Marečkem se uskutečnilo v pátek 12. července 2013 v 15.00 hodin v kostele sv. Anny ve Zlechově. Zúčastnilo se ho obrovské množství lidí ze Slavičína, Lidečka, Kelče, Nivnice, ale především ze Zlechova, z Boršic a blízkého okolí. Přítomni byli arcibiskup Mons. Jan Graubner, děkan Mgr. Jan Turko, asi 30 kněží a 12 řádových sester. Otce Jana Marečka, čestného kanovníka, přišly doprovodit také 2 krojované páry dětí ze Zlechova, dva krojované páry z Boršic a za zlechovskou mládež krojovaní chlapci. Po obřadech v kostele se průvod smutečních hostů odebral na místní hřbitov, kde byl P. Jan Mareček uložen do rodinného hrobu k věčnému spánku.